Zaniklé obce šumavské a nejobludnější stavba socialismu: signální stěna smrtící železné opony.
Malířské putování srdcem Českého středohoří.
Údajně mrtev, údajně živ: žena malíře Josefa Čapka se své naděje nikdy nevzdala.
Pražské židovské ghetto po dlouhá staletí rostlo dovnitř: jeho postupné zahušťování vytvořilo fantaskní a stísňující svět, který fascinoval G. Meyrinka a F. Kafku.
Příběh muže, který dvakrát ztratil svou vlast, ale ne svoji víru.
Josef Čapek: „A to se mi ze všeho nejvíc zamlouvá, když z něčeho nejobyčejnějšího jde pocit zjevení a přitom pravdy.“
Dal bych cokoliv za sbírku známek a za dětské knížky, které jsem odvezl do sběru.
Lounské Pompeje aneb na místě domu mého dětství roste už jen tráva.
Karel Čapek: „Úkoly na jaro 1939 – rozvést kompost, vypálit vosy.“ … jenže tou dobou už bude mrtev.
Pohled do pralesa je pohledem do znepokojujícího tajemství lidského nitra: vraťme se do dob,kdy jsme ještě bývali rostlinami.